Když se přistěhujete do malýho města, je jasný, že se na seznamu drbů ocitnete na prvním místě. Když se přistěhujete do Gatlinu, můžete si být jisti tím, že vám udělají ze života peklo.
Ethan Wate celej život bydlí ve stejným době, baví se se stejnýma lidma a dělá stejný věci. Tak jako všichni v Gatlinu. Ale když se do města přistěhuje neteř starouše Rawenwooda, který funguje jako obdoba naší Klekánice, jeho stereotyp je náhle v trapu. Už ho nezajímá, jak ho Emily Ethanobijka důmyslně ignoruje a jak dlouhý nohy má Savannah Snowová. V epicentru jeho zájmu se objevuje Lena Duchannesová, holka o který se mu každou noc zdají strašidelný sny.
Jenže Lena nevypadá jako nejkamarádštější osoba na světě. Vlastně si Ethana ani moc nevšímá. Jen do té doby, než zjistí, že dokážou komunikovat jen pomocí myšlenek. A než ji málem nechtěně přejede.
"Pojď se mnou. Do auta. Nastup si."
"No tak jo. Asi to bude bezpečnější než pochodovat po silnici...
Když po ní jedeš ty."
Věci kolem Leny se ale stávají čím dál tím divnějšími. A poslední kapkou je, když se v učebně angličtiny rozbije okno. Hon na čarodějnice začíná a hlavním lovcem se stává matka Ethanova nejlepšího kamaráda Linka. Za každou cenu se pokouší vyštípat Lenu ze školy.
Ethan to taky přestává mít jednoduchý. Baví se s Lenou, takže se až na Linka nikdo nebaví s ním. A korunu tomu nasadí Lenin podivnej strejda. Ethan mu totiž ukáže medailon, který s Lenou našli na Greenbrieru za docela zvláštních okolností. Poté, co se ho dotkli, totiž měli vidinu z doby asi před sto padesáti lety.
"Smrtelníci. Zavidím vám. Myslíte si, že můžete všechno změnit. Zastavit vesmír.
Odčinit to, k čemu došlo před spoustou let. Jste tak nádherné bytosti."
Korunu těm všem podivnostem ale nasadí skutečnost, že Lena není žádná normální holka. Pochází totiž z prastarý Zaklínačský rodiny. A navíc se děsí dne svých šestnáctých narozenin. Může si ji totiž vyžádat Temnota stejně, jako se to stalo její sestřenici Ridley, a kdoví komu ještě.
Ale proč Macon i Ethanova hospodyně Amma kvůli medailonku tak vyšilovali? Jaký důvod má paní Lincolnová k ničení Lenina života? A kdo je vlastně na jejich straně?
"Cruor pectoris mei, tutela tua est.
Krev mého srdce budiž ochráněna."
Jedinečné, úžasné, důmyslné. Tři slova, kterýma bych mohla charakterizovat celou knížku. V dnešní době opravdu není jednoduché najít originálně napsanou knihu, ale těmto dvěma spisovatelkám se podařil vytvořit zázrak.
Na začátku se na vás nahrne spousta zdánlivě nepotřebných informací. Jejich hlavním cílem je mezi řádky vás seznámit s historií města, s Ethanem a s postavami, které budou mít pro příběh určitý význam. Když se dočtete až na konec, uvědomíte si, že ta spousta věcí, která se vám zdála zbytečná, do příběhu nádherně zapadá. Všechno co se v knížce děje má nějaký smysl.
Neuvěřitelná byla celkově atmosféra, kterou knížka navozovala. Byla popsaná do sebemenších detailů, které působily tak přirozeně, že jste si připadali, jako byste tam opravdu byli. Postavy působily tak reálně, jak jen to bylo možné. Dokonce i pes Bubu byl jedinečná bytost, která ke mně přes stránky promlouvala. Všichni ti lidé působili, jako kdyby byli vytaženi z opravdového světa. Měli své příběhy, jedinečné vlastnosti a komplikovaný charakter, který byl skvělou ukázkou toho, že nic není černobílé. Ti, kteří se jevili, jako největší padouši z toho vyvázli bez ztráty hvězdičky a i u klaných postav se vždycky objevila nějaká nečekaná podlost, která vás vyvedla z míry. Možná to zní jako klišé, ale takhle skvěle napsanou knížku jsem už dlouho nečetla.
Tohle kouzlo kazily jen menší nedostatky. Jako třeba pět set let stará rakev, která se ještě ani nezačala rozkládat. Ale věc, která mi opravdu vadila, byla ta, že se všechno točilo kolem Leny. Kdykoliv se něco dělo, bylo to kvůli ní. Pokud Ethan s někým mluvil, bylo to o ní. Prostě jako by Lena byla středobodem vesmíru a kolem ní se točil veškerý děj knížky i ve scénách, které by s ní jinak neměly nic společného.
Všechny nedostatky ale budiž odpuštěny. Nenajdu totiž často knížku, která mně dokáže něčím překvapit. A tahle je plná nečekaných a naprosto skvěle promyšlených zvratů, které plynule navazují na předchozí děj a vůbec nepůsobí násilně.
Na bodové stupnici je to devět a tři čtvrtě z deseti. Pevně doufám, že u nás druhý díl vyjde brzo, protože svět Zaklínačů pro mě začíná být se svou skvěle propracovanou kulturou, zvyklostmi a všemi těmi drobnosti, které dělají z knížky SKVĚLOU knížku, silně návykový.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat Knižnímu klubu, díky kterému jsem dostala možnost přečíst si knihu ještě před datem jejího oficiálního vydání.
Žádné komentáře:
Okomentovat