Vražedná pomsta - Suzanne Collins

Hladové hry jsou u konce. Pro Katniss ale teprve všechno začíná. Ona je totiž nedějí všech lidí z Panemu. Ona je jejich Reprodrozd.

Po vítězství ve zedmdesátých čtvrtých Hladových hrách se Katniss a Peeta vrací domů do Dvanáctého kraje. V den, kdy mají vyrazit na turné vítězů, navštíví Katniss v jejím novém domě samotný prezident Snow. Muž, který je podle Katniss cítit po růžích a krvi, je rozhořčen tím, co se stalo na konci posledních Hadových her. Přesněji tím, jak se Katniss a Peeta chtěli společně zasebevraždit jedovatými bobulemi. Ukazuje se totiž, že jejich čin probudil v obyvatelích Panemu chuť následovat jejich příkladu a začínají se proti mocnému Kapitolu bouřit. Vyhrožuje Katniss tím, že pokud nepřesvědčí celou zemi o tom, že její čin nebyl aktem vzdoru, ale šílené lásky k Peetovi, nechá povraždit celou její rodinu a všechny její přátele.

 

Vražedná pomsta je pekelně rychlé, nervy drásající a srdceryvné pokračováníArény smrti. Příběh mě okamžitě vtáhl, takže jsem nebyla schopná knížku sama od sebe odložit. Když čtete Hladové hry, vše jde stranou. Spát se vám najednou nechce a jediný hlad, který vás stíhá, je ten po dalším čtení. Celá kniha je dokonalým souladem akce, světa, který Collinsová vytvořila a charakterů, které mají svou hloubku.

První zastávkou na turné vítězů je Jedenáctý kraj, domov Katnissiny přítelkyně a spojence z Hladových her, Routy. Když během projevu pronese řeč na Routinu poctu, netuší, co všechno se tím pokazí. Nejdřív nějaký stařec zapíská melodii, která v aréně znamenala, že je Routa v pořádku a poté celý dav pozvedne tři prsty v gestu, kterým se Katniss s Routou loučila. Jakmile Vítězové vystrčí paty z pódia, mírotvorci proženou pískajícímu muži hlavou kulku.

Katniss a Peeta pak pokračují v cestě po všech další krajích a své turné končí v Kapitolu. Koná se slavností večírek na jejich počest, na kterém Peeta Katniss žádá o ruku v naději, že to urovná její spor se Snowem. Když se ale Katniss dozvídá, že jejich pokusy potlačit povstání v okresech selhaly, uvědomuje si, že jiná možnost, než povstání, není.

To však ještě neví, co si tvůrci her vymysleli na letošní Čtvrtohry. Čtvrohry jsou Hladové hry, které se pořádají vždy po dvaceti pěti letech. V minulých čtvrtohrách, shodou okolností v těch, které vyhrál Katnissin trenér Heymitch, bylo nahnáno do aréna místo dvaceti čtyř hned čtyřicet osm splátců. Letošní ročník je jako na míru ušitý situaci, která panuje v zemi. Do arény totiž půjdou splátci ze řad již existujících vítězů. Katniss se musí vrátit do arény a spolu s ní i Peeta nebo Heymitch.

Téměř nepolevující napětí nutí čtenáře zůstat celou dobu ve střehu. Děj dokonale navazuje na události a machinace z Arény smrti. Kniha je plná opravdu překvapivých zvratů. Musím přiznat, že z vývoje situace jsem byla občas pěkně v šoku.

Vypadá to, že milostný trojúhelník se v žánru Young Adult už napevno usadil. Ve Vražedné pomstě je s ním ale zacházeno opravdu jemně, takže nepůsobí jen uvěřitelně, ale i pochopitelně. Bylo úžasné pozorovat Katniss při tom, jak objevuje

svoje city a snaží se s nimi vypořádat. Ale ruku na srdce, není zrovna moc emocionálně založená. Je spíš praktická.

Ve Vražedné postě je s porovnáním s prvním dílem mnohem více  vedlejších postav. A každá z nich vyprávěla svůj vlastní příběh. Některé se příběhem jen mihly, přesto měly ale kompletně vybudovanou minulost a charakter, díky čemuž jsem neměla problém zapamatovat si je. Samozřejmě jsme také potkali postavy, které už známe z Arény smrti. Dozvěděli jsme se o nich něco nového, ale současně na povrch vyplavaly další otázky, které mi budou doufám v další a zároveň posledním díle zodpovězeny. Jednou z mých nejoblíbenějších postav v knize vůbec je Finnick. Nemohla jsem si pomoct a prostě jsem si ho zamilovala. Doufám, že se o něm dozvím ještě něco víc. Hodně sympatická mi byla taky Johanna. Byla pro mě velkým překvapením. A její sarkasmus mi opravdu sedl.

Vražedná pomsta opravdu překonala všechna moje očekávání. Byla jsem naprosto pohlcena a uchvácena tím, co se Suzanne Collins podařilo vytvořit. A když řeknu, že se šíleně těším, až se ponořím do finálního dílu série, nijak nepřeháním. Hladové hry jsou neopakovatelným zážitkem, takže neváhejte a rozhodně se do nich pusťte.