9. června 2011

Anděl - Denisa Tatíčková

https://lh5.googleusercontent.com/-IFprHCL0EZU/TWvIvofvHFI/AAAAAAAAAQc/kfclZWEpy_8/s1600/15111.jpg
Andělé. S těmito okřídlenými bytostmi se poslední dobou roztrhl pytel. A tato kniha dokazuje, že i české spisovatelky chtějí smočit v tomhle tématu prstíčky. To, jak to potom dopadne, už je věc druhá.

Sam je sice anděl, ale to, jestli dostane křídla, záleží na úspěchu (nebo taky neúspěchu) její první mise. Je poslána na zem, aby chránila lidského kluka Daniela (což musí být nesmírně složité, když neustále buď něco neustále ochmatává, očumuje nebo se něčemu diví). Jdou po něm totiž síly temnoty. Ale když zjistí, že je v ohrožení spíš jeho psychická stránka, nerozpakuje se před výslovný zákaz Rady zviditelnit a navázat s ním přátelství.S tím zákazem to až tak horké nebylo, protože jediný trest, kterého se San dočká, je lehký sprd, který jí Rada po návratu do nebe uštědřila.

A teď přichází na řadu nehynoucí láska, silně podobná té, se kterou jsme měli tu čest už ve Stmívání. Hlavní hrdinové si neustále v těch nejromantičtějších okamžicích šahají na vlasy nebo jeden druhému ohmatávají líce. Vrcholem erotiky byl asi pětivteřinový polibek, samozřejmě doplněný srdceryvným loučením, případně ještě srdceryvnějším shledáním.

Poté, co to hned na začátku hlavní hrdinka asi desetkrát vzdá a následně si sama zvládne uštědřit přednášku na téma: Co bych to byla za anděla, kdybych ho v jeho bezbřehém utrpení nechala samotného, začne Dana pronásledovat na každém kroku. Vrcholem akce je epický souboj dobra se zlem, který proběhne na přibližně půl stránce, když Sam bojuje s černým cosi, jež se na jejího milého vrhne v parčíku. Samozřejmě to utluče přívalem pozitivní energie, ale aby ji nikdo náhodou nemohl považovat za dokonalou zachránkyni, pro jistotu se nechá tou temnotou poškrábat.
 
Pokud vaše slzné kanálky už teď jedou na plné obrátky, počkejte až přijde okamžik, kdy se Sam musí po víceméně úspěšné misi vrátit zpět na základnu. Taky vám to se všemi těmi misemi připadá spíš jako z filmu o Bondovi? Bude to horší.

Sam je skleněným výtahem vyexpedována zpátky do nebe, kde se má neprodleně dostavit k zmiňovanému slyšení u Rady. Je zdrbána za porušení zákona a i když svou princeznu před drakem ochránila, proletí se tak leda raketoplánem, protože v dohledné době si může o křídlech nechat leda snít. Ale to by tu nesměl být její neohrožený přítel Arne (vždycky jsem si vzpomněla na Arne Nováka, kterého jsme probírali v literatuře), aby ji nedomluvil další misi. Jestli to i tentokrát tak parádně zmrví si musíte přečíst sami.

Celkově bych knížku označila za ztrátu času. Všech sto padesát stránek jsem se strašně nudila. Jediné světlé místečko pro mě byla Samina třetí mise, kde se ocitla kdesi ve středověku a ochraňovala pětiletou Marii. Tahle pasáž byla ale sama o sobě tak krátká, že neměla nejmenší šanci můj názor na knihu změnit.

Na první pohled jde poznat, že jde o autorčinu prvotinu. Navíc to celé působí dojmem slabé redakční práce, protože to by jí nemohly uniknout ty hromady opakujících se výrazů.V konečném výsledku to vypadá, že má autorka opravdu minimální slovní zásobu. Šíleně rušivě na mě působily hordy otazníků a vykřičníků. Myslím, že dostatečnou satisfakcí by bylo vydloubat tyhle znaky z autorčiny klávesnice. Dle mého názoru je lepší vyjádřit pocity popisem, než interpunkčními znaménky.

A potom jsou tu charaktery. Z celé knížky jsme se nedozvěděla, kde se děj vlastně odehrává a jmená vám nenapoví. Protože vedle českých jmen jako Daniel, Simona a Rita jsou tu zcela běžná jména jako Marry a Debbie. Pokud se zaměřím na hlavní hrdiny, připadají mi jako EMO křečci zavření v kleci spolu se svými pocity viny.
 
Věčně se opakující scény typu: "Můžu za to já." "Ne, můžu zato já." "Jo, vlastně můžeš.", mě po chvilce začaly unavovat. Ostatní charaktery na tom nebyly o moc líp. Většinou byla zmíněna jedna vlastnost, která se té určité osoby týkala, a podle té ji zařadíte do poličky padouch nebo klaďas. Většinou padouch. . Uvěřitelné postavy jsou založeny na dobrých a špatných vlastnostech, i když ve finále některé převažují. Zde nenacházím jedinou, která by působila alespoň trochu opravdově.

Jediná věc, která se mi na knížce líbila, byly popisy, které se autorce opravdu dařily. Atmosféra byla sice nevalná, ale zmínky o takových drobnostech, jako jsou kapky deště stékající po okně, mě při čtení držely naživu.

Anděl je zářným případem toho, jak to nemá vypadat. Podobná díla vrhají akorát negativní světlo na české autory, což je opravdu škoda, protože naši spisovatelé mají opravdu co nabídnout. Knihu bych doporučila, kromě svého největšího nepřítele, opravdu jen hodně nenáročným čtenářům, kterým výše uvedené nedostatky nebudou vadit.

Žádné komentáře:

Okomentovat